Koho bych pozval na pivo a proč?

Na jedno Starobrno Tomáše Mrázu a rád bych si vyslechnul jeho povídání o tréninku ve dřevních dobách a zeptal bych se, kdy ho napadlo, že by mohl být mistrem světa. A taky bych si neodpustil otázku, jestli už zamáznul ty dva sekané chyty v cestě, které ve své mladické nerozvážnosti, když byl ještě mladej, blbej a silnej, tesnul na Stránské skále.

Na pořádný řezaný Pavla Weissera, od kterého bych si rád vyslechnul všechny ty bohatýrské příběhy z Krasu. A taky bych se zatetelil nad jeho hláškou, že "všechno už dávno přelezli v bačkorách".

Možná raději nealko pivko, abych mohl rychle případně odjet, bych si dal s Pavlem Trčalou. Nechal bych si vyprávět příběh o tom, jak vylezl na Everest ve vypůjčené péřovce a v kalhotách ve kterých jeho tata venčil psa.

Plzeň bych si dal s Pavlem Vrtíkem proto, abych se dozvěděl skutečný záměr, jaký má s mladými děvčaty, které si říkají Alpinky. Nebo Alpičky? A jestli je to celé frančíza a prodá mi to.

Tondu Volka bych pozval na Krákoru na Bouchalku v Trutnově.

Tomáše Roubala bych vzal do nějaký brněnský putiky na cokoliv, co teče. Rád bych s ním probral spousty věcí. Třeba odpověď na základní otázku života, vesmíru a vůbec. Vím, že už byl hodně blízko!

Jedno hustý, černý pivko bych si dal s Walterem Bonnatim a s otevřenou pusou bych poslouchal cokoliv, co by mi tento pan horolezec vykládal.

Kdyby to šlo, dal bych si tupláka s Peterem Šperkou a Antonem Dobešem.

Čtyři a možná i víc kousků bych určitě ustál s Dušanem Becíkem, Peterem Božíkem, Jaroslavem Jaškem a Jozefem Justem. Kdyby to tak šlo. Asi až u nebeský pípy.

Klidně americký chcanky, protože rád vzpomínám na rok 2007 a na přelez cesty THE NOSE s klukama Jankem Bednaříkem a Honzou Říhou. Akci mýho života. Nevím jak kluci, ale já to tak mám.

Jedno rychlý bych si dal s Danim Arnoldem. Asi nejspíš na stojáka. Jak jinak s tímto rychlým chlapíkem, kterej běhá po horách jako koza.

Několik piv bych možná snesl s Uli Steckem, abych pochopil, co se stalo v roce 2013 pod Everestem a jak to vidí teď, potom, co se z ledovce odpařily další pořádný oblaka ledu a píše se rok 2015. (Teď se píše rok 2020 a Uli - švýcarská mašina se na Everest vrátila a už tam zůstala v roce 2017.)

Ne asi jenom na jednoho Samuel Adams Boston Lagera 12° bych zasednul s Hans Florinem a nechal bych si vyprávět o lezení na El Capitana, rychlopřelezech a tipech na to, jak lézt rychleji a stále tak dobře.

A moc bych se těšil na Svijanskou kněžnu s Vlastou Štáflovou. Poslouchal bych ji jedním dechem. A nechal bych spadnout i pěnu, když by mi chtěla povědět dívčí románek s Joskou Smítkem. O něm byl i natočenej film Tenkrát v ráji. Ten jsem však neviděl a možná bych tam našel nějakou nápovědu. Nevím.

A poslední pivíčko bych si vychutnal asi nejraději s velkým a dodnes nedoceněným horolezcem Mojžíšem, kterej nalehko vylezl na horu Sinaj za veliké oblačnosti. Vydržel tam 40 dní a pak dolů sestoupil, aby dole potrénoval. Pak opět vylezl nahoru, pobyl tam dalších 40 dní a pak do údolí v rámci tréninku usmýkal dvě velké kamenné desky. A pak se z této expedice táhnul 40 let...A já bych se ho zeptal, jestli náhodou neví, jaký že to má s námi pán Bůh záměry a jestli náhodou nezná Adama Ondru. Protože, ten taky leze jako bůh.

KÁMEN

Původně napsáno pro úvodník do Montany cca v roce 2015. Tahle verze je rozšířená a doplněná o karikatury "ala prima", tedy na první pokus a bez přípravy.