DISCIPLÍNY LEZENÍ

DISCIPLÍNY LEZENÍ

 

SPORTOVNÍ LEZENÍ
Nejrozšířenější disciplína lezení. Provozuje se venku na skalách a na umělých stěnách. Cesty jsou většinou dobře zajištěny. Potřebné vybavení
je dostupné pro každého. U nás dělíme lezení na pískovcové (specifická skála, psychická náročnost) a nepískovcové (ostatní horniny).
ALPSKÉ LEZENÍ
Jde o lezení v horách. Musíme počítat s objektivním nebezpečím (např. padající kamení,
změny počasí atp.). Horský terén vyžaduje dostatečné zkušenosti a řadu dalších dovedností (orientace, budování štandů, práci s jisticími
pomůckami atd.). V horách bychom měli lézt cesty o 1 až 2 stupně nižší obtížnosti než na umělé stěně. Náročnější na vybavení (např. přilba, dvě lana, friendy, skoby atd.).
BIGWALLOVÉ LEZENÍ
Lezení vysokých skalních stěn. Linie cesty bývají velmi strmé a málo členité. Vylezení cesty o mnoha lanových délkách může trvat i více dní
– lezci obvykle spí na speciální skládací plošině. Používá se technika transportu lezeckých vaků (haulbagů, tahačáků), druholezec většinou leze s pomocí jümarů.
LEZENÍ V LEDU
Spočívá ve zlézání zamrzlých vodopádů nebo zledovatělých stěn hor. Je nutné umět pracovat s jisticími pomůckami do ledu. Vzhledem k nevyzpytatelné
kvalitě ledu a možnosti zajištění bývá toto lezení psychicky náročné. Dále je velmi náročné na vybavení – především kvalitní
zbraně (cepíny), mačky, šrouby do ledu a dokonalé funkční oblečení.
MIXOVÉ LEZENÍ A DRYTOOLING
Lezení v alpském terénu, při kterém se střídá skalní a ledový terén. Velmi komplexní lezení
pro všestranné a zkušené horolezce. Stále více zájemců má nová disciplína – drytooling.
S úbytkem ledu vznikají cesty, které jsou lezeny po skále s použitím zbraní do ledu (cepíny, mačky). Drytooling se stále více provozuje i na některých umělých stěnách.
VÝŠKOVÉ LEZENÍ
Lezení ve vysokých horách, někdy zvané taky himálajské. Fyzická náročnost, vysoká nadmořská
výška a extrémní klimatické podmínky většinou převyšují technickou obtížnost výstupů.
Vzhledem k extrémním podmínkám jde o nejnebezpečnější formu horolezectví.
 
PO ČEM SE LEZE
Vápenec
Skal z vápence najdeme v naší zemi dostatek. Většinou jde o silové lezení. Na často lezených
cestách nižší obtížnosti musíme počítat s hodně uklouzanými stupy. Mekkou vápencového lezení u nás je Moravský Kras, v Německu nedaleká
Frankenjura, v Alpách Arco u jezera Garda.
Pískovec
Lezení po pískovcových skalách a věžích má u nás velkou tradici a vysokou úroveň. Přísně se dodržují specifická pravidla pískovcového
lezení  68. Potřebujete-li zlepšit techniku lezení i odvahu – vyrazte na písky. Labské údolí nebo Adršpach nabízejí nespočet cest.
Žula, granit
Při lezení po žule můžeme většinou počítat s drsnou, nekluzkou skálou. Na rozdíl od strmých
vápencových útesů přináší granit a žula velmi často ukloněné plotny pro „pohodové“ lezení. Skvělé lezení po žule je ve slovenských
Tatrách, vynikající granitové terény jsou např. v Bergellu na pomezí Itálie a Švýcarska.
Slepenec
Jak název napovídá, jde o hrubozrnnou horninu, která je tvořena slepením řady částic do
velkých bloků. Nejznámější lezení po slepencích je na věhlasných homolovitých kopcích v řecké Meteoře (místo „létajících“ klášterů).