Severní stěnou Breithornu pod 3 hodiny

20.09.2010 14:27

Ve čtvrtek 2. září se s Jirkou rozhodujeme odjet na odložený výlet na Matterhorn. Předpověď slibuje na několik dní ideální počasí, tak proč nevyužít babího léta a nevyrazit! Narychlo objednávám ubytování v Zermattu a na Hornli. V pátek navečer přijíždíme do Zermattu a  ubytujeme se v hotelu Bahnhof. Zajdeme si na večeři do hospody u nádraží a klábosíme. Plán je jasný, Jirka se potřebuje aklimatizovat a tak s Jitkou vyrazí lanovkou na Klein Matterhorn a vystoupí normálkou na Breithorn. Já se budu buďto poflakovat a odpočívat, nebo si něco vylezu. No, pro jistotu si večer nabrousím mačky, otupené ze všech těch Matterhornů úplně dokulata. :)
 
V půl osmé ráno vyjíždíme lanovkou na Trockener Steg. Já vystupuji a Jitka s Jirkou pokračují na Klein Matterhorn. V půl deváté přicházím ke Gandegghutte a omrkuji severku Breithornu. V úvahu připadají dvě cesty, buďto Trifjigrat (D-, III UIAA, led do 55“), nebo Supersaxo Route (D-, III UIAA, led do 60“). Cesty mají mezi 1.100- 1.200 výškovými metry…Sestupuji dolů na ledovec a rozhoduji se, že si přeci jen něco vylezu. Kterou z obou cest, nechávám na intuici. Nasazuji mačky a automaticky vyrážím na tu delší a snad lehčí… Ještě mrknu na hodinky. Je 9:35…
Rychlým traverzem se dostávám pod samotnou stěnu. Už teď vím, že rozhodnutí nebylo úplně nejlepší. Do spodní části stěny jsem zcela neviděl a teď mě překvapuje nějakých 400m. vodního ledu. Sklon není velký, pohybuje se kolem 50-ti stupňů, ale tím hůř. Musím to vyběhnout v podstatě v kuse jen na předních hrotech maček. Ke konci už mi úplně hoří lýtka, ale konečně se dostávám na sníh. Napiju se, vyfotím pár fotek a pokračuji mírným sněhem mezi trhlinami a séraky k druhé lezecké části stěny. Největší dilema mám při výběru místa na překročení okrajové trhliny… Ve spádnici směru výstupu to nepřipadá v úvahu, tak nastupuji zcela vpravo. Nademnou se rýsuje užší žlábek, již netraverzuji zpět, ale další výstup vedu přímo jím. Podmínky ve stěně se mění a z vodního ledu přechází v nádherný firn... Motyky do něho vnikají na první zásek až po „kořen“ a pro nohy také  nastává jistá úleva.. Opravdu skvostné lezení! Žlábek končí a začínájí lehčí mixové úseky. Sem tam udělám nějakou fotku, ale jinak lezu v kuse a poměrně rychle. Náhle se terén pokládá a sněhovým polem docházím lehce na vrchol. Zběžně mrknu na hodinky, je 12:30. Výstup mi tedy trval 2hodiny a 55minut, alespoň mám dost času na sestup a následný výstup na Hornli. Vrchol Breithornu je jako vždy plný turistů a horolezců, tak mi nějací Italové nabízí vrcholové foto…

Lanovkou sjíždím na Schwarz See, kde už na mne čeká Jitka s Jirkou a tak se kocháme úžasnou okolní scenérií, dáme si pivko a začneme pomalu stoupat na Hornli Hutte. Dáme si večeři a kolem desáté uleháme do postele. Ráno v 4:30 budíček a kolem páté vyrážíme pod nástup Matterhornu. Klasická frontička u nástupu na první lana a už svižně stoupáme klasickou cestou na Solveyku. V půl osmé jsme na místě a po krátké pauze pokračujeme k vrcholu. Čas máme poměrně dobrý, tak rozháním Jirkovi počáteční chmurné myšlenky na návrat a v 10:30 stojíme na švýcarském vrcholu. Musíme stihnout poslední lanovku do Zermattu, tak jen vyfotíme pár vrcholových fotek a začneme se sestupem. Hezké počasí vylákalo k výstupu velký zástup horolezců a klientů s horskými vůdci, proto je dnes na lanech poměrně těsno :)

Stačí pár osvědčených fíglů a tak se poměrně záhy dostáváme na čelo sestupujícího vláčku. Od Solveyky už jdeme v podstatě sami a tak můžeme naplno pádit dolů. Jirka chytá druhou mízu a díky tomu původně vláčné tempo stále stupňujeme a kolem 15:30 stojíme podnástupem. Podáváme si ruce!
Rychle pobalíme věci a začíná stíhací chůze poslední lanovky, krerá odjíždí v
16:45. Vše v pohodě stíháme a sjíždíme do Zermattu. Zde už na nás čeká Jitka. Jirka musí být ráno v práci a tak nijak neotálíme a taxíkem odjíždíme do Tasche k autu.


Odjíždíme s báječným pocitem dvou krátkých, ale plně využitých podzimních dnů alpách. Tak zase za rok nashledanou!
Háček

—————

Zpět