Příprava na Matterhorn

05.10.2015 07:00

Matterhorn

Magická pyramida, která se tyčí nad Zermattem a každou vteřinu vygeneruje tisíce MB dat tím, jak ji všichni fotí a sdílí.

Když se kodrcáte vlakem do Zermattu, sami se přistihnete, že myslíte na to, kdyz už se objeví "Pan Velký". Hledáte ho za každou zatáčkou nebo za každým rohem ulice.

Máte ho naštudovaný z internetu nebo časopisů a přesto vás nakonec, až na vás vykoukne překvapí a vy si říknete "jak on je velký".

Matterhorn. To je on.

Lukáš a jeho Matterhorn

A tak i učarovala tato hora Lukášovi ze Severní Moravy, který se rozhodl příští rok na ni vylézt. Lukáš je člověk, který je pečlivý a díky běhání po horách umí trénovat a překonávat se.

Proto se rozhodnul na svou horu dobře připravit a nepodcenit přípravu. Naběháno toho má spoustu. Jak jinak, když bydlí v domě s výhledem na Lysou horu. Chybělo mu pouze lezení.

Nejdelší hřebenovka v Česku

Lukáš oslovil naši kancelář horských vůdců a po společné úvaze, jsme se dohodli na podzimním soustředění na Suchých skalách. V minulosti se nám tato taktika náramně osvědčila. Na těchto skalách v Českém ráji jsem si i v minulosti s klienty, kteří s námi lezli na Matterhorn ověřili jejich vytrvalost (5-6 hod. lezení), smysl pro rovnováhu a naučili jsme se vzájemně komunikovat a důvěřovat. Zvláště při vzdušných spouštěních a slanění.

Navrch vždy přidáme ještě nějaké lezení.

Nahoru a zase dolů. Hřeben Suchých skal je opravdu hodně zubatý.

Jak Lukáš obstál?

V pátek 2. 10. jsem se sešli ve Vrátu, kde byl Lukáš ubytován. V restauraci v Besedicích jsme probrali Matterhorn, sobotní akci, ale i běhání po horách a život vůbec.

Druhý den jsme pod Suškama připravili vše potřebné a vyrazili cestičkou pod skalami na Vlajkovou věž, kde jsme mohli zmáčknout stopky.

Lukáš jako vyloženě sportovní typ, něměl s fyzičkou žádné problémy. Chvíli mu však trvalo si zvyknout na expozici a na spouštění, kterého je jak na Suškách, ale hlavně na Matterhornu docela dost.

Všechno šlo dobře a tempo bylo skvělé. Byl krásný podzimní den a dokonce jsme si dopřáli i dvě svačinky s výhledem na Krkonoše a na Český ráj.

Poslední věž: Baba. Z té jsme slanili a ještě jsme měli dostatek času na lehký oběd na louce pod skalami.

Lukáš po exponovaném spouštění. Zajištěn u slaňáku. Opravdová zkouška odolnosti.

Pískařské zasvěcení

Po obědě jsme malinko obměnili výstroj. Čtyřiceti metrové lano jsme vyměnili za šedesátku. Doplnili jsme smyčky, expresky a vzali si lezečky. Volno bylo v Klikaté spáře a v Břízkové. Obě to jsou pěkné, klasické cesty, které patří do slabikáře, každého pískaře.

Lukášovi se lezení moc líbilo a ještě jsme zvládli se naučit slanění s prusíkem, jištění prvolezce, motat lano a používat žábu ve spáře.

Klikatá spára. Poslední kroky. Prostě "Bitka".

Výsledek

Lukáš obstál! Příští rok vyrážíme na Matterhorn. Ještě od nás dostal BUFF šátek od HUDY a voucher na slevu v HUDY sportu. Po páté jsme se rozloučili a Lukáše už čekala jenom dlouhá cesta pod druhý nejkrásnější kopes světa - Lysou horu.

MEN IN BLACK

 

—————

Zpět