Home > Ortler, 3905 m.n.m. + VIDEO

Ortler, 3905 m.n.m. + VIDEO

13.08.2012 21:00

Takže se nám to podařilo a máme z toho velikou radost. Čtyři drsoni + horský průvodce aspirant Jirka vylezli na vrchol Ortleru v pondělí 6. srpna v dopoledních hodinách.

Výstup a sestup dohromady 8 hodin.

A to i přesto, že jsme startovali z Taberette hutte a přidali jsem si tak cca 500 vm.

Nahoře pěkně foukalo a výhledy byly omezené. Za pěkného počasí to umí vylézt každý. :)

Mrkněte prosím na fotky. Texty a technické informace (převýšení, trasa, mapa) později.

VIDEO popisuje ranní nástup, ledovec a velký vítr, zápas s vajkou na vrcholu, shodnocení a pochvala družstvu a nakonec i místopis. To vše v podání Roberta.

Štítky:

ortler | itálie | ledovec

—————

Zpět

Ortler, 3905 m.n.m.

/album/ortler-3905-m-n-m-/a2012-08-06-09-51-jpg/

/album/ortler-3905-m-n-m-/a2012-08-07-10-35-jpg/

/album/ortler-3905-m-n-m-/a2012-08-07-11-55-jpg/

/album/ortler-3905-m-n-m-/a2012-08-07-12-03-jpg/

/album/ortler-3905-m-n-m-/a2012-08-07-14-42-jpg/

/album/ortler-3905-m-n-m-/cimg1096-jpg1/

/album/ortler-3905-m-n-m-/cimg1098-jpg1/

/album/ortler-3905-m-n-m-/cimg1103-jpg1/

/album/ortler-3905-m-n-m-/cimg1105-jpg1/

/album/ortler-3905-m-n-m-/img041-550-jpg/

/album/ortler-3905-m-n-m-/img00099-20120805-1138-jpg/

/album/ortler-3905-m-n-m-/img00105-20120805-1140-jpg/

/album/ortler-3905-m-n-m-/img00119-20120805-1258-jpg/

/album/ortler-3905-m-n-m-/img00121-20120805-1259-jpg/

—————

Ortler (3 899 m - 3905 m), Východní Alpy

Nejvyšší hora Tyrol i celého bývalého Rakousko-Uherského mocnářství. Často je nazývána "Králem Východních Alp". Nachází se v jihozápadním cípu jižních Tyrol. Zejména jeho severní stěna se strmě zvedá nad údolím Suldenu. Skupina Ortleru se rozkládá v severní Itálii na území tří provincií: Trient, Sondrio a Balzano. Je silně zaledněna, má téměř sto ledovců a skoro 80 třítisícových vrcholů, z nichž je 18 vyšších než 3 500 m.

Krásný pohled na horu se nabízí ze silnice vedoucí na sedlo Stilfser Joch (2 757 m) z Trafoi a to za samotou Franzenshöhe. Je vidět rozlehlé ledovcové plató, nad kterým se tyčí vlastní vrchol. Ortler neleží v hlavním hřebeni celé skupiny, ale nachází se na jejím severním okraji. Hlavní hřeben probíhá od západu k jihovýchodu. Od hlavního hřebene jej odděluje sedlo Ortlerpass (3 353 m). Na jeho jižní straně se rozprostírají velké ledovce Unterer Ortler Ferner a Sulden Ferner, na západní straně Oberer Ortler Ferner, po kterém vede částečně normální cesta k vrcholu.

Na východní straně se rozkládá ledovec End der Welt-Ferner. Od vrcholu vybíhá k severu dlouhý skalní hřeben přes Tabaretta-Spitze (3 128 m) do sedla Tabarettajoch (2 883 m). Na hřebeni je chata Payer Hütte (3 020 m) a bivak Lombardi. K severovýchodu se svažuje hřeben Marltgrat, k jihovýchodu hřeben Hintergrat, po kterém vede krásná výstupová cesta (III. stupeň obtížnosti). K jihu vede spojovací hřeben na předvrchol (3 872 m) a dále na Ortlerpass. Z předvrcholu odbočuje k severozápadu hřeben Hintere Wandln. Ortler stojí poněkud osamocen, nejbližší významné hory v hlavním hřebeni jsou Monte Zebru a König-Spitze.

V roce 1774 zeměměřič Peter Anich zjistil, že dosud nezdolaný Ortler je nejvyšší horou Rakouska. Údolí Suldenu bylo v té době velmi těžko přístupné a zaostalé. V roce 1802 innsbrucký časopis Wochenblatt o Suldenu napsal: "Sibiř Tyrol, kde sedláci jedí z jedné mísy s medvědy a děti jezdí na vlcích".

Iniciátorem prvovýstupu byl arcivévoda Johan, který pověřil Dr. Gebharda organizací akce. Prvovýstup se zdařil 27. 9. 1804 lovci kamzíků Josefu Pichlerovi (byl nazýván "Pseyrer Josl" a dvěma společníkům. Dosáhli vrcholu z obce Trafoi po ledovci Unterer Ortlerferner a po dosti obtížném sz. hřebeni Hintere Wandl. Neměli ani lano ani cepín, výstup trval 9 hodin, na vrcholu byli mezi 10. - 11. hodinou. Do údolí se vrátili v 16 hodin.

O rok později našel Pichler cestu po hřebeni Hintergrat. V roce 1834 opakoval Pichler výstup sz. hřebenem s profesorem Paulem Thurwwieserem. Pichlerovi bylo tehdy 70. let. Až šedesát let po prvovýstupu v roce 1864 nalezl vůdce Christian Michel z Grindelwaldu se třemi Angličany (F. Tuckett a bratři Buxtonovi) novou cestu, shodnou prakticky se současnou normální a nejvíce používanou výstupovou cestou.

Koncem minulého století upoutala pozornost horolezců 1 400 metrů vysoká severní stěna. Až 22.6.1931 ji zdolali dva mniši – Hans Ertl a Hans Brehm. Do Suldenu přijeli na kole, když ujeli 250 km za 22 hodin. Po té nastoupili do severní stěny, kde 17 hodin bojovali s lavinami a s padajícím ledem, aby ve 20:30 hod. stanuli na vrcholu. Je jistě zajímavé si uvědomit, že měli pouze desetihrotá stoupací železa a konopné lano, které při navlhnutí bylo velmi nepoddajné.

I do tohoto krásného velehorského prostředí zasáhla I. světová válka. Vrchol sice nebyl za celou dobu války obsazen, ale na ledovcovém platu byly v ledu vykopány prostory pro třicetičlennou posádku a další štoly, které vedly k pozorovatelnám. Na jižním hřebeni (Höchjochgrat) jsou ještě dnes patrná vojenská stanoviště. Ze Suldenu vedla nákladní i osobní lanovka k Payer-Hütte. Měla jen jednu podpěru v místě dnešní chaty TabarettaHütte. Než byla lanovka postavena, veškerý materiál nosilo 100 ruských zajatců.

Zdroj: treking.cz