Gerlachovský štít, Rysy atd.

26.07.2012 10:00
léto 2012
Poklidná nebo ještě lépe tak trochu vzpomínková akce na Vysoké Tatry, kde jsem strávil část svého života. Tatry jsou nádherné a pořád tak trochu mimo Evropu.

To je ale asi na jiný článek. My jsme s kamarádem z Krkonoš vyrazili do Tater na cyrilometodějské svátk. Jeli jsme vlakem, tak abychom za sebou zanechali pokud možno co nejmenší uhlíkovou stopu. Jeli jsme přímo z Jilemnice až do Tatranské  Polianky. Na přání kamaráda jsme se vyvezli autem až na Sliezsky dom. Tady jsme nebyli, co se týče uhlíkové stopy až tak důslední.
 
Slezan je opravdu krásně opravený a všechno je nové. Tomu také odpovídá cena. Na služby a prostředí se však nedá stěžovat. Po malé večeři jsme šli brzo spát. Ráno jsme vyrazili od chaty již v 5 hodin. Ráno bylo nezvykle teplo. Pod Velickou probou jsme se navázali a nasadili jsme si helmy. Překonali jsme první lezeckou pasáž. Mojmír prošel testem hladce. Poté následovala chodecká pasáž.
 
Záleží zde hlavně na dobře zvolené trase. Dále pokračujeme lezecky čí chodecky až na vrchol. Dneska nás tady není moc. Předpověď nebyla nic moc. Odpoledne měli být bouřky. Podali jsme si na vrcholu ruce a já měl velikou radost. Poprvé s klientem-kamarádem na Gerlachu. Ještě nás čekal sestup Batizovskou probou. Opět i tady platí nezabloudit a mít oči otevřené. Závěrečná lezecká pasáž po kramlích i bez něj naposled prověří klienty, ale i horského vůdce. Překrok na sněhovisko vypadal jako v alpách na okrajovou trhlinu, ale i tu jsme překonali a v bezpečí na plochém kameni si mohli ještě jednou podat ruce. Na závěr nás čekalo osvěžení v Batizovském plese, kde jsme se trochu opláchli a najedli. Ten den jsme ještě museli sestoupit až na Popradské pleso. 
V ukrutném vedru se tatranská magistrála zdála nekonečná. Poslední dorážka byly serpentiny z Ostrvy.
 
Na Popradském se toho opět mnoho nezměnilo. Klasická velká chata se všemi bolestmi a nešvary takovéto chaty. Všichni byly moc laskaví a příjemní a tímto vstřícným postojem celý personál doháněl další technické nedostatky, jako je organizace výdeje jídel nebo snídaně. Hrozná koupelna nebo záchody. Nové je grilování a trochu Disneyland před chatou.
 
Ubytovali jsme se na cimře pro 8 lidí. Lidi se tam různě střídali. Další den jsme si to namířili na Rysy. Vybral jsem však V hřeben. Nad plesy (těsně před řetězy) jsme odbočili doleva do Žabího sedla. Tam co se nastupuje Žabí kůň (nádherná klasická túra, která by neměla chybět v deníčku žádného horolezce). My jsme však pokračovali doprava směr na Rysy. Nádherná a místy exponovaná túra po hřebínku po státní hranici. Honil nás však čas. Bouřka se zase blížila. Na vrchol jsme to stihli tak tak. Vzduch byl nabitý elektřinou. Dokonce jsem dostal i výboj do ruky. Na nic jsme nečekali a pospíchali jsme dolů. Zatímco davy ještě proudily nahoru. Začaly padat velké kroupy, které i trochu bolely. V chatě bylo plno tak, že jsme se tam vůbec nedostali a pokračovali jsme dolů až na Popradské.
 
Další den jsme si to namířili do Zlomisk. Protáhli jsme se pod Ošarpanci až do Dračího sedla. Od tam i s pomocí horolezecké techniky do Dračí dolinky. Tam jsme strávili krásné chvíle u Dračího plesa pozorováním ptáků, kamzíků a lezecké dvojky, která lezla dračí hřeben. Krásný den na horách. V neděli nás čekala cesta domů. Opět vlakem. Vedro k padnutí.
A v hlavě krásná vzpomínka na Vysoké Tatry, které jsou jedinečné a pořád se do nich budeme vracet.
 

—————

Zpět